Můj milý, rozmilý modrásku,
sedni mi na chvíli do vlásků!
Budu sedět jako němá,
budu zticha jako pěna,
jako pomněnka, když kvete.
Jen abys mi neuletěl.
V jezerním domečku daleko od lidí bydlí bratříček FAN a sestřička TAZIE. Fan se umí proměnit v divokého koně, Tazie bere na sebe podobu bílé labutě. Někdy létá do snů dětí i dospělých, u někoho zůstane déle, u někoho se jenom zastaví...
0 komentářů:
Okomentovat